Můj příběh
K plastické chirurgii jsem se propracoval postupně. Otec byl lékař internista a na rozdíl od jiných mých vrstevníků mě na medicínu nenutil, naopak když jsem se pro tuto dráhu sám rozhodl, ukázal mi spíše ty stinné stánky této profese – hodiny strávené v nemocnici o službách, bezesné noci strávené s pacienty, nutnost soustavného vzdělávání a též i to, že občas si člověk nosí starosti o své pacienty domů. Po absolvování FVL UK v Praze jsem nastoupil na chirurgickou kliniku Pod Petřínem, kde jsem potkal pana Docenta Vrabce. Byl to právě on, kdo mi ukázal jak krásný, zajímavý a kreativní je obor plastická chirurgie. Navíc jsem v tomto oboru mohl uplatnit některé svoje tvůrčí vlastnosti, které jsem zřejmě zdědil po matce – výtvarnici. Tak jsem ve svém hledání, čím budu, postupně dospěl mezi ty šťastlivce, pro které je jejich práce zároveň koníčkem i zábavou.